Jdi na obsah
Jdi na menu
Úvod
Vítám Vás

Jmenuji se Al Ashar Elidor. Narodil jsem se 29.6.2008 v chs. Elidor.
Bylo nás celkem 7 kousků a mamině Alexe jsme dávali docela zabrat. Naštěstí má paničku, která ji pomáhala a tak jsme všichni rostli krásně, měli jsme pořád veselo, dostatek prostoru pro lumpárny a taky dva vééééliké kamarády. Nejdříve jsme se jich docela báli, ale pak jsme zjistili, že jenom vypadají hrozivě. Doga Fanynka nás hlídala jako ostříž a dogouš Hurwínek nás zase opečovával a nechal nás zkoumat jeho uši, tlapy a taky ocas byl prima. Byl moc hodný a trpělivý. Venku nás hlídali, doma očumovali v našem bejváku. Bylo to tam fajn. Pak začali přicházet cizí lidé, nejdříve si s náma hráli, pak, když jsme usnuli unavení, tak si dlouho povídali s naší lidskou mámou. Ta jim o nás všechno prozradila. Fakt žalovala všechno, ale oni se jen usmívali, najednou na nás všechny koukli, vytáhli bráchu nebo ségru a odvezli je. Bylo najednou víc místa v pelíšku, velká mamča jenom vzdychala a když nás hladila, tak u toho vedla divné řeči o tom, jak se asi mají a jestli jim taky není smutno.
To jsem vždycky koukal a říkal si, že je divná, vždyť je tu konečně více klidu. No a pak přišel den, kdy jsem i já přišel na řadu. Vzala si mě paničky sestra, moc jsem se jí líbil a ještě víc mému vééélkemu kámošovi Lukáškovi.
Toho já mám tuze rád, lumpačíme spolu, koukáme spolu na televizi a zdrháme Nikolce. To je naše ségra. Teda ne naše, ale jeho. Je to s ní těžké. Je to holka, všude vleze, bere mi hračky a taky mi ujídá moje granulky. Panička ji sice občas krmí, ale ona mi stejně chodí na moje, panička se zlobí a Nika si z toho nic nedělá. No nemám to jednoduché.
Taky mě pořád otravujou s lepením uší a přitom jsem takový frajer. Mám pořádné plachty, smějou se mi, že jsem netopýr, ale mi to neva. Při lepení mě uklidňujou a furt mi připomínají, že musím vypadat hezky, abych se rozhodčímu líbil. Nechápu teda, proč bych se měl líbit cizímu chlapovi, ale je fakt, že jsem na jedné výstavě už byl. Tam se mi líbilo moc. Plno kámošů, ségra frajerka, co zatím vyhrává furt a je drzá a taky plno dobrot. Ty tam nabízejí na každém kroku. Jako vystavování byla taky docela sranda, dalo se to přežít, byl jsem tam s lidskou mámou a ta mě pořád chválila. To já mám rád. Už se těším, až zase někam vyrazíme.
Budu Vám o tom psát tady na stránky, jsou moje osobní, to jen tak někdo nemá. Koukněte se sem občas, já budo pózovat jen z zahlídnu foťák a budete mít i na co koukat. Takže zatím čauky a zase příjďte!